Pavla Řepu a Václava Chvátala ocenil hejtman Plzeňského kraje

Tachov, Plzeň – Zaměstnance kulturních institucí zřizovaných Plzeňským krajem ocenili ve čtvrtek v Plzni hejtman Václav Šlajs a radní Jaroslav Šobr. Pamětní medaili hejtmana a děkovný list obdrželo devatenáct pracovníků za významný přínos v kulturní oblasti. Mezi oceněnými byli také dva muzejníci z Tachova.

„Náš kraj je spojený s mnoha známými osobnostmi z oblasti kultury, které se zapsaly do dějin České republiky. Jsem rád, že vy jste pokračovatelé této kulturní tradice a za to vám patří velký dík,” uvedl na začátku setkání hejtman.

Plzeňský kraj zřizuje v současné době celkem 12 příspěvkových organizací v oblasti kultury. Na oblast kultury vynaloží v letošním roce kraj 270 milionů korun.
Mezi institucemi, které kraj zřizuje, je také Muzeum Českého lesa v Tachově.

A právě z tohoto zařízení si do Plzně pro medaile a děkovný list dojeli ve čtvrtek dva jeho odborní zaměstnanci, a to Václav Fred Chvátal a Pavel Řepa.
Prvně jmenovaný obdržel ocenění za dlouholeté mapování a záchranu židovských památek a jejich prezentaci v národním a mezinárodním měřítku.

„V muzeu pracuje od roku 2002 a podílí se na dokumentaci židovských hřbitovů v Plzeňském kraji. Svou dokumentační prací zachraňuje mnohdy jediné informace, které ke konkrétním židovským komunitám máme,” píše se v odůvodnění za ocenění tohoto historika.

„Výsledky pak prezentuje v národním i mezinárodním měřítku, čímž významně přispívá k propagaci Plzeňského kraje.”

Chvátal se ovšem neangažuje pouze na Tachovsku, svoje zásluhy si může připsat i za obnovu Staré synagogy a domu šámese v Plzni. „To byla akce v rámci celorepublikového projektu Revitalizace židovských památek v České republice – 10 hvězd,” uvádí se dále v odůvodnění.

Dlouholetým pracovníkem tachovského muzea je Pavel Řepa, který je především přírodovědec. A právě za dlouholetou činnost v oblasti ornitologie a její prezentaci obdržel včera poděkování od hejtmana a radního pro kulturu.

„V muzeu pracuje pan doktor Řepa s krátkou přestávkou od roku 1967 jako zoolog se zaměřením na ornitologii. Po celou svou profesní kariéru se věnuje monitorování ptačích druhů,” uvádí se v komentáři k jeho ocenění.

„Díky této jeho práci můžeme v regionu okresu Tachov vysledovat v ptačí populaci trendy v rozsahu 50 let, což je v národním i mezinárodním kontextu ojedinělým fenoménem.”

Autor: Jiří Kohout
Zdroj: https://tachovsky.denik.cz/zpravy_region/pavla-repu-a-vaclava-chvatala-ocenil-hejtman-plzenskeho-kraje-20160205.html

Historické slavnosti 2015

Tradiční historické slavnosti se konaly v Tachově 7 – 9. 8. . Letos si město připomíná devět set let od první písemné zmínky a u toho nemohli Komedyjanti samozřejmě chybět. Zúčastnili jsme se jako obvykle průvodu městem (tentokrát v poněkud netradičních kostýmech :-)) a dostali jsme dokonce dvakrát prostor v sobotním hlavním programu – sehráli jsme taškařici o založení Tachova a upravenou povídku Markéty Navarské Jak zámecká paní učila svého muže milování. Ačkoli bylo úmorné vedro, tak jsme si oslavy užili, doufáme, že i naši diváci.

 

Komedyjanti v jednom kole

I v zimě jsou Komedyjanti v jednom kole. S představením Zlý duch Lumpacivagabundus jsme zahájili „šňůru“ po okrese – minulý víkend jsme hráli ve Svojšíně a ve Stráži, v obou případech úspěšně. 13. 2. nás čekala výroční členská schůze, na které jsme probrali uplynulý rok a i vyhlídky na ten letošní – máme se na co těšit, a snad i naši diváci. A 14. 2. jsme se zapojili do tachovského masopustu a užívali jsme si to, jak se můžete přesvědčit na přiložených fotkách.

V pátek 20. 2. nás uvidíte v Chodském Újezdě a v březnu opět v Tachově. My se na vás těšíme a co vy na nás ???

Komedyjanti připravili na začátek letních dnů premiéru

Tachov – Málo platné, přes letošní nepříliš teplé a příznivé jaro se sice pomalu, ale jistě dostáváme do léta. A letní dny často přicházejí již do začátku června.

Tachovští Komedyjanti.lupa-plus

Tachovští Komedyjanti.Foto: DENÍK/Jiří Kohout

A právě v této rozkvetlé době tachovský divadelní soubor Komedyjanti přichází s novou nabídkou pro své příznivce. Do těchto dnů umístili premiéru své nové inscenace, kterou režijně připravila Ivana Kožmínová. Vybrala si titul z divadelní klasiky a nastudovala slavnou komedii italského klasika, Carla Goldoniho, která je všude ve světě a tedy i u nás v Česku známa pod jednoduchým názvem „Mirandolina”.

Goldoni je mistr divadelní komiky a Ivanka Kožmínová je dnes už zkušená režisérka, která dovede takové představení skutečně „udělat”. Jen ať si příznivci tachovských Komedyjantů laskavě ráčí vzpomenout na dobu před třemi roky, kdy Komedyjanti pod její taktovkou okouzlovali hrou na motivy Bocacciova Dekameronu, tedy hrou, která je námětem připravované premiéře dosti blízká. Soubor je již herecky zkušený a v inscenaci se opět představí řada oblíbenců našeho publika, kteří mají ve svém projevu výbornou úroveň.

Suma sumárum, zveme vás tedy na skutečně přitažlivou podívanou, kterou byste si neměli nechat ujít. A kdy bude premiéra?

Vězte, že v neděli 2. června na tradičním místě a v tradičním čase. Tedy v kině Mže v Tachově od 19.30 hod. Přijďte všichni v počtu co nejhojnějším, určitě nebudete litovat.

Pavel Řepa

Autor: Redakce
Zdroj: https://tachovsky.denik.cz/kultura_region/komedyjanti-pripravili-na-zacatek-letnich-dnu-premieru-20130521.html

Náš Principál spisovatelem

Víte, že náš principál je nejen herec, ale také spisovatel ? Jeho vyprávění o jachtění je nejen veselé, ale také poučné.
Zájemci o zakoupení knihy mohou p. Jarého kontaktovat přes emailový formulář – zde-

Anotace:
cestopisná kniha vás zavede do prostředí modrých vod Jaderského moře. Spolu s posádkou jachty /Susak / navštívíte pobřeží a ostrovy Střední Dalmácie. Nahlédnete do Modré jeskyně na ostrově Biševo, navštívíte rodný domek Marca Pola v Korčule, zamhouříte oči před svitem hvězd ve Splitu. Hlavně však prožijete strasti a slasti první mořeplavby party suchozemských krys. Možná pro vás bude její příběh návodem, jak si splnit sen o modravých dálkách a bílých plachtách.

Český rozhlas Plzeň představil pana Jarého ve své rubrice  “Náš host” v březnu letošního roku. Celý záznam rozhovoru o jachtění a divadelním spolku je k dispozici v archivu Českého rozhlasu.

Rozhovor s P. Řepou a M. Jarým v Tachovském deníku

Tachov – Amatérské divadlo a město Tachov patří k sobě. Už krátce po válce zde byl založen amatérský soubor. Hrál několik let. V šedesátých letech vznik soubor nový, který se časem opět rozpadl.

PAVEL ŘEPA ve hře Přípitek všem láskám.

PAVEL ŘEPA ve hře Přípitek všem láskám.Foto: Pavel Štelmák

Třetí pokus založit v tomto městě amatérské divadlo byl zatím nejúspěšnější. Tachovský divadelní spolek Komedyjanti slaví v letošním roce dvacet let od svého vzniku. Kulaté výročí chtějí divadelníci do paměti svých příznivců vrýt celou řadou akcí a vystoupení. Začali tím, že si pro letošní rok připravili hned dvě premiéry nových her. Výčet aktivit spolku je velice dlouhý a bohatý. Výraznými osobnostmi tachovských amatérů jsou Pavel Řepa, stojící u zrodu spolku a Miroslav Jarý, který je dnes principálem.

Jednu premiéru už máte za sebou. Jak se hra jmenovala a jak hodnotíte přízeň diváků? Na kdy plánujete druhou premiéru?

P.Ř. Hru napsal Karel Michal a jmenuje se Bubáci pro všední den. Co se týče zájmu diváků, byl jsem při premiéře příjemně překvapen. Podařilo se nám téměř vyprodat tachovské kino.

M.J. Premiéra druhé hry se kvapem blíží. Jejím autorem je Jiří Štědroň a dal jí název Ten čtvrtek platí. Premiéra bude v pátek třináctého dubna. Doufám ale, že pro nás to bude šťastné datum. Pokud mohu, chtěl bych už teď všechny pozvat a slibuji, že na přítomné bude čekat malé překvapení.

Co vás před dvaceti lety vedlo k myšlence založit v Tachově amatérské divadlo?

P.Ř. Nápad založit soubor vznikl, když jsme jezdili na brigády s ochránci přírody. Vždycky jsme si s kolegy připravili pro ostatní nějakou malou legrácku, scénku. Jednou jsme pro pobavení četli úryvky ze hry Noc a skála. Lidem se to líbilo. A pak mi někdo řekl, že bychom to mohli hrát jako divadlo. Tento kus pak také byl první, který jsme hráli.

Kolik jste tehdy měli členů?

P.Ř. Divadlo jsme zakládali v šesti lidech. Byla to Renata Krubová, Václav Chvátal, Daniel Havránek, Ivana Kožmínová, Luboš Mára a já. Když jsme pak odehráli představení Noc a skála, začali jsme se poohlížet i po jiných hrách. Vybrali jsme si Ženu v trysku století. A pak přišla další hra, Dívčí válka. To už se spolek rozrostl o další členy. A tehdy jsme si také dali název Komedyjanti.

Kdo vymyslel jméno spolku?

P.Ř. Musím se přiznat, že to byl můj nápad. Líbilo se mi to. Jméno vychází z toho, že v podstatě dodnes hrajeme jen samé veselohry a komedie. A také jsme si tenkrát vzpomněl na starou Werichovu písničku Komedianti jedou.

Několik her jste sám upravil. Dá se říci, že máte nějakou nejoblíbenější, nebo že se vám některá nejvíce povedla?

P.Ř. Je to těžké. Všechno to byly kusy,které jsem si vybral. Jsou to knížky, které mám rád. Myslím, že nejvíc se mi líbí ta poslední hra Bubáci pro všední den. Hra pochází ze šedesátých let minulého století a kritizovala tehdejší režim.

Ovšem Komedyjanty neuvidíme jen divadelních prknech v Tachově. Můžeme je potkat i při jiných aktivitách.

M.J. Samozřejmě. Už před jedenácti lety jsme začali spolupracovat s ochotníky z německého Bärnau. Odehráli jsme několik společných představení, po obou stranách hranice. Byly to například hry Na Zlaté stezce, Pohár pro Mistra Jana, Cesta do plamenů, nebo Osudy vojáka Švejka. Také nás mohli diváci spatřit na tachovských slavnostech, hráli jsme i v rodinném pivovaru Chodovar. To, že hrajeme po vsích Tachovska i mimo něj, snad není třeba ani zdůrazňovat.

Oba jste osobnostmi tachovského amatérského divadla. Kdy se u vás projevila nutkání postavit se před publikum?

P.Ř. Divadlo jsem hrál poprvé asi ve čtvrté třídě. Už tehdy jsem na sebe upozornil tím, že jsem na jevišti křičel. Prostě jsme si myslel, že se to musí. Pak samozřejmě přišla na řadu různá dětská a studentská vystoupení. Pak přišla vojna a já hrál divadlo, abych se mohl zašít. Celkem se nám to dařilo, jednou jsme dokonce postoupili do armádního kola. K divadlu jsme se pak zase dostal v šedesátých letech, kdy jsme se přestěhoval do Tachova. Navíc, vždy jsem byl komediant a různé srandičky a opičky, to bylo moje.

M.J. Nikdy jsem o tom neuvažoval. Začátky byly, tak asi jako u většiny, ve školních představeních. Pak jsme se dal dohromady s jednou partou, když jsem studoval na Moravě. Potřebovali tehdy záskok. Pak mě oslovili až tady v Tachově, kdy jsme zaskakoval za Pavla Řepu. A už jsem zůstal.

Máte trému, když stojíte na jevišti?

P.Ř. Nemám. Občas mne sice přepadne tichá hrůza, že zapomenu text, ale pokaždé se z toho dokáži nějakým způsobem vylhat. Je pravdou, že mne kolegové občas proklínají, protože se nedržím striktně textu. Takže na šlágvort ode mě čekají marně. Ani já často neznám přesně jejich tech, jen vím, co mi zhruba asi tak mají odpovědět.

M.J. Trému samozřejmě mám. Podle mne je ale taková zdravá. Když má člověk v sobě pocit zodpovědnosti, aby odvedl dobrou práci, tak ta tréma je tam vždy.

Je nějaká role,na kterou vzpomínáte nejraději, nebo naopak ta, kterou už byste hrát nechtěl?

M.J. Nemůžu říct, že bych nějakou roli neměl rád. Ale například na roli Jana Husa vzpomínám docela s hrůzou, přestože byla výborná.Dokonce jsem si zajezdil i na koni. Byla ale v němčině, což není moje zrovna silná stránka. Takže jsem se celý text musel naučit nazpaměť jako básničku. Musel jsem sledovat co říkají ostatní a měl jsem strach, abych nastoupil správně. Pořád jsem na to musel myslet, Jak říkám, tam jsem přišel o humor. Měl jsem neustále pocit, že mi něco, jak se říká, ulítne. Občas se zpotím ještě dnes (smích).

Jak je pro herce důležitá atmosféra při představení?

P.Ř.Samozřejmě, že diváci dělají hodně. Ale já mám na to svůj trik. Já prostě hraju pro někoho. Vyberu si jednoho diváka, nejlépe v první řadě, pro kterého hraju. A pozoruji ho. Nyní je takovým mým koněm Jarda Souhrada. On je fantastický divák.

M.J. Atmosféra je velice důležitá. Když herec vidí, jak pozitivně lidi zareagují hned na začátku, hraje se mu úplně jinak. Dokonce jsem vypozoroval, že se od sebe trochu liší i publikum v jednotlivých městech. Když herec cítí, že mu jeho námahu publikum vrací, hraje se mu daleko lépe.

Premiéry spolku Komedyjanti

1992 – Noc a skála

1994 – Žena v trysku století

1996 – Dívčí válka

1997  – Černošskej Pán Bůh a páni ⋌Izraeliti

1998 – Veselohra na mostě

2000 – Máchorky I

2001 – Dalskabáty hříšná ves, aneb Zapomenutý čert

2002 – Máchorky II

2003 – Život Brianův

2004 – Černošskej Pán Bůh a páni Izraeliti (obnovená premiéra)

2005 – Poprask na laguně

2007 – Fimfárum

2009 – Postel pro anděla

2010 – Přípitek všem láskám, aneb Lekce lásky

2012 – Bubáci pro všední den Ten čtvrtek platí

Autor: Václav Šimek
Zdroj: https://tachovsky.denik.cz/kultura_region/repa-divadlo-jsem-hral-abych-se-mohl-zasit-20120321.html

A je to už jen historie

Sobota 23.6.2012 byla dnem posledního představení Dobrého vojáka Švejka v Bärnau.Oprášení této hry lze považovat za velice zdařilé. Ostatně spontánní reakce publika v průběhu představení a mohutný aplaus při děkovačce toho byly důkazem. Dobrým nápadem rejžky Yvonne bylo obohacení o scénu v rodině Maďarského vyslance Kákonyho. Představitel Balouna byl tou scénou nadšen – při každém představení na něho čekala pěkná porcička šťavnaté šunky. Hůře na tom byl Franta coby Švejk. Ten do sebe v téže scéně soukal pikantně kompromitující, leč neslaný a nemastný list milostného dopisu od poručíka Lukáše. František měl vůbec tentokrát nějaký pech. Zasedl si na něho Balů – pes, který ztvárnil postavu ukradeného Maxe. Při zkouškách to ještě šlo, ale při vlastním představení jeho přístup k Frantově pravačce gradoval: nejprve jej jen tak chňapl, při dalším vystoupení mu již natrhl rukáv, no a při třetím mu z rukávu udělal cupaninu a Frantu málem stáhl , ne sice z kůže, ale z pódia. No a v sobotu si již nezahrál. Tedy Balů, bez Franty by to asi ani nešlo. Narychlo sehnaný psí kolega si na Františka nedovolil; zato poštěkával na Otíka coby poručíka Lukáše, když peskoval Švejka za ten malér u Kákonyho. Když však Lukáš ve svých nadávkách přešel z češtiny do hoch dojč, psík ztichl, sedl si a spokojeně vrtěl ocasem. Inu jak již bylo řečeno v úvodu – toto podání Dobrého vojáka Švejka v Bärnau bylo opravdu velice zdařilé.

Dny Českého lesa

Další příležitostí k vystoupení byly pro Komedyjanty z Tachova Dny Českého lesa, které od roku 2008 pořádá Lesní správa Přimda LČR a Správa CHKO Český les.

Hned na prvním tomto dni v létě 2008 předvedli Komedyjanti hříčku „ Jak bavorští sedláci našli skulinu v Chodské skále“, na jejímž provedení se dokonce podíleli i dva kolegové ze spřáteleného Amatérského divadelního souboru z Bärnau.

 

O rok později jsme nasadili osvědčené číslo realizace pásma Krutských písní a tanců.

V roce 2011 jsme se pak vrátili k zpracovávání našich příspěvků k poznání dějin Českého lesa hříčkou „Jak vzniklo rýžování zlata v Českém lese“. Netřeba dodávat že oba příspěvky jsou o originálních seriózním historikům naprosto neznámých dějích. Příběhy byly námi objeveny, ovšem ne v historických pramenech, ale v naší fantazii.

Pavel Řepa

 

V neděli 6. října 2013 se konal na Nové Knížecí Huti „Den Českého lesa“. Pořadatelé, jimiž jsou LČR, lesní správa Přimda a Správa CHKO Český les opět neopomněli k vystoupení pozvat náš soubor. Připravili jsme již tradičně vlastní drobnou hříčku, tentokrát v souladu s hlavním tématem Dne Českého lesa pod názvem „Jak přišli skláři do Českého lesa“. Jako vždycky to byla krátká, tentokrát ani ne čtvrthodinová taškařice, která poněkud nevážně objasňuje historii našeho regionu. Představení hrané na lesní mýtince přivábilo asi 90 diváků, a ti se tentokrát bavili velmi dobře. Zásluhu na tom mají nejen protagonisté (manželé Krejčí a Michal Lasy Laško), ale také naše technika (Pavel Štelmák a Petr Kalianko). Představení bylo zvučeno pomocí mikroport, takže tentokrát si poprvé nikdo z diváků nemohl stěžovat, že by špatně slyšel. I proto byl ohlas představení velmi příznivý a reakce publika byla velmi pozitivní. Je to i závazek pro příští Dny Českého lesa, z nichž ten nejbližší bude mít jako téma otevření rozhledny na Havranu. Doufám, že nápady nevyschnou, takže i tuto významnou historickou událost uvedeme na „pravou míru“. Jako autor i režisér představeníčka srdečně děkuji hercům a technikům. Opět byl sukces a to je pro komedianta to hlavní.

Pavel Řepa

Bubáci pro všední den

Tachovský divadelní soubor Komedyjanti vstupuje do své jubilejní dvacáté sezóny a rozhodně nechce odpočívat na vavřínech.  Soubor již má tolik členů, že pro letošní rok připravuje hned dvě premiéry, aby si všichni pořádně zahráli.

První z nich bude již zanedlouho, v soboru 3 března.
Komedyjanti budou hrát vlastní úpravu, pro niž sáhli do díla dnes již trochu pozapomenutého humoristy Karla Michala. V 60. letech minulého století překvapil naši literární veřejnost několika humoristickými knížka
mi, které poněkud popudily tehdejší establishment, neboť odkrývaly tupost a hloupost tehdejšího zřízení velmi nemilosrdně. Přestože mezi čtenáři dosáhly tehdy jeho knihy velké obliby a dokonce režiséři Zdeněk Podskalský a Hynek Bočan natočili na témata jeho knih dva filmy (Bílá paní a Čest a sláva), po roce 1968, kdy odešel do emigrace, upadl tento autor v zapomnění. Jeho texty nejsou jen jednorázovou satirou na tehdejší poměry, ale mají hlubší záběr a vysmívají se lidské hlouposti, neschopnosti, netoleranci a dalším lidským nepěkným vlastnostem velmi trefně, takže mají mnoho co říci i k dnešku.

Komedyjanti připravili z jeho humoristické sbírky povídek „Bubáci pro všední den“ dramatizaci tří z nich „Mimořádná událost“, „Mrtvá kočka“ a „ Jak Pupenec ke štěstí přišel“. Poslední z těchto povídek byla použita pro scénář Podskalského Bílé paní, na kterou mnozí ještě rádi vzpomínají.  Upravovatel textu, Pavel Řepa se také ujal režie tohoto scénického pásma humoresek.  Několika písničkami text doprovodil Václav Holub a se scénou tentokrát pomohla zkušená výtvarnice Jana Honzíková – Hiclová. V obsazení se uplatnila nejen řadu zkušených opor tachovského souboru (Iva Makoňová, Olinka Poláková, Jana Huels, manželé Krejčí, Vašek Smihrodský, Honza Vocetka a Petr Novotný), ale objevily se i tváře nové (Michal Lasy Laško), skoro nové (Martina Pirožinská) nebo staronové tváře (Dan Havránek). Jak se povedlo souboru zvládnout náročný Michalův text, to musí ocenit diváci 3 března. Rozhodně se při práci na inscenaci soubor sice dost nadřel, ale také se výborně všichni bavili. Zda se budete bavit i vy, to musíte zkusit 3. března od 19.30 v sále kina Mže v „Bílém domě“.

Pavel Řepa

Komedyjantský Silvestr 2011

Silvestr 2011 Komedyjanti oslavili společně: Nejprve jsme se zapojili do tradiční akce Klubu českých turistů “Výstup na Vysokou”. Večer jsme se pak sešli ke společnému vstupu do nového roku, který jsme opět pojali v komedyjantském stylu.

Většina z nás tráví Silvestr již řadu let společně, a obvykle mimo Tachov. Kromě tradičních večerních přípitků a pyrotechnických radovánek se snažíme i o pohyb na čertsvém vzduchu. Letos se nám ale  bohužel nepovedlo zařídit mimotachovský azyl, a tak se přímo nabízela účast na nějaké tachovské akci. Vybrali jsme Výstup na Vysokou, abychom podpořili tradiční akci. Ale obyčejná značená cesta není nic pro Komedyjanty ! – proto jsme zvolili složitý a nebezpečný výstup  severovýchodní stěnou.  Na fotografiích se můžete přesvědčit, že se jednalo o akci opravdu náročnou a vyčerpávající.

Večer jsme se pak sešli pod heslem Z národů ač jsme různých. I tato akce byla náročná a vyčerpávající. Jen ta příprava kostýmů … posuďte sami. Ale zvládli jsme to, vkročili za střízliva do nového roku 2012 a veselili se až do ranních hodin.